Krajina vytváří historicko-kulturní základ identity národa. Uchovává otisky předchozího i současného dění. V území po staletí hospodařily generace obyvatel a vytvořily tak jeho historickou strukturu, nezaměnitelnou s jinými oblastmi. Přetržení kontinuity vývoje Sudet, způsobené německou iredentou a následným odsunem německého obyvatelstva a další změny během druhé poloviny 20. století vedly ke ztrátě společného příběhu lidí a krajiny, smazání paměti řady míst a následné ztrátě řady kulturních a přírodních hodnot. Historická struktura sudetské krajiny je dochována často pouze v reliktech. Tento trend navíc posilují současné způsoby hospodaření v krajině a necitlivé přetváření sídel.

louky.pdf (70,6 kB)

venkovska_krajina.pdf (139,2 kB)

Pokusme se najít odpovědi na otázky, co může agroturistika jako svébytná forma rekreace nabídnout turistům a provozovatelům a jaké jsou její odlišnosti ve srovnání s masovou turistikou.

Prázdniny na venkově. V minulosti běžná zkušenost městských dětí či celých rodin, které přijížděly trávit čas prázdnin a dovolených na venkov ke svým příbuzným či známým. Kontakt s venkovským prostředím, drobným hospodářstvím i s okolní přírodou znamenal pro obyvatele měst nejen odpočinek od městského stylu života a volnost, ale i jakýsi krátký (a jistě neúplný) návrat ke kořenům, ke svým předkům, k jednoduchosti.

Současný venkov však tuto „službu“ zajišťuje jen zřídkakdy. Bez nadsázky se dá konstatovat, že kolektivizace zemědělství a socializace vesnice od 50. do konce 80. let minulého století i následný 16letý vývoj kapitalistické společnosti v mnoha ohledech setřely rozdíly mezi vesnicí a městem. Následkem těchto změn je mimo jiné to, že kdysi chlévy a dvory plné domácích zvířat zejí prázdnotou, kdysi zeleninové a ovocné zahrady se počtem vysazených tují a okrasných květin stále více podobají městským parkům či zahradám a do venkovské krajiny, jež se stala velkovýrobnou potravin, se dá vejít pouze po několika zbývajících prašných zarůstajících cestách mezi obrovskými lány polí. Vždyť i možností nechat se vzbudit kohoutem kokrhajícím pod oknem, procházet se za humny, napít se čerstvě nadojeného mléka, přinést koze či ovci do ohrady kus suché housky nebo se projet na koni, je na současném českém venkově jako šafránu.

Chtělo by se říct: vše je nenávratně pryč. Naštěstí rodiče městských dětí, a stále častěji také těch vesnických, nemusí bezmocně lomit rukama, když jejich ratolest bude trvat na tom, že kráva je fialová. Jistým východiskem je právě agroturistika. U nás donedávna prakticky neznámá, v mnoha západoevropských zemích již delší dobu provozovaná a stále více oblíbená.

Nabízet a na druhé straně využívat ubytování na venkově, v tom nejlepším případě na farmě, má mnoho pozitivních dopadů jak pro zemědělce, kterému umožňuje doplnění příjmů, rozšíření svých činností i kontakt s jinými lidmi, tak pro návštěvníka, který jistě ocení klidné venkovské prostředí mimo přeplněná rekreační centra, možnost kontaktu s hospodářem, krajinou, či zvířaty na farmě a v okolí. Také pro samotnou vesnici a region má tento druh turistiky pozitivní ekonomický dopad. Především agroturistika rozptýlí turisty do širšího okolí a představuje nižší dopad na prostředí ve srovnání s tzv. tvrdým turismem, který soustředí veškerou zátěž v několika atraktivních místech.

Jak již bylo uvedeno, je agroturistika u nás ještě poměrně málo rozvinutá. Existuje však, především v podhorských a horských oblastech, několik usedlostí a farem, jež tyto služby nabízejí již řadu let. Patří mezi ně také penzion s malým hospodářstvím manželů Kielarových v Malé Morávce a farma manželů Konopkových ve Světlé Hoře – Podlesí. Obě leží na úpatí nejvyšších moravských hor Jeseníků.

Malé, avšak pestré ekologické hospodářství rodiny Kielarových tvoří příjemnou součást nabízeného ubytování v apartmánech s 32 lůžky. Pár ovcí a koz pasoucích se pod domem u potoka, králíci a slepice na dvorku, to vše slouží k odpočinutí a obveselení hostů, především dětí. Z nadojeného kozího mléka připravuje hostitelka sýry. Velmi lákavé jsou procházky nebo projížďky na kole a koních po okolí Malé Morávky za doprovodu znalého průvodce pana Kielara. Jedinečnost místního prostředí shrnuje paní Kielarová slovy: „Lidé se často hrnou na hřebeny, přitom nedokážou pochopit, že si krásně odpočinou třeba tady na Čerťáku za kopcem, kde jsou staré selské cesty…, když si sednou na louku, odpočinou si mnohem víc než polykáním kilometrů na horách.“

Před lety rozšířili Kielarovi své aktivity ještě o sdružení Země děda Praděda, které spoluzakládali. Celoročně, někdy ve spolupráci s jinými organizacemi, nabízejí řadu akcí v Malé Morávce i v jiných částech Jeseníků, jako např.: Otvírání studánek, Borůvkové hody, Sýrový festival, Karneval s dědem Pradědem, Živý betlem a několik výstav.

Nutno dodat, že Malá Morávka je jedním z nejznámějších letních a především zimních středisek v Jeseníkách, a proto také výhodným výchozím bodem k letním túrám nebo zimnímu lyžování.

Ekologická farma Konopkových na 100 ha luk a pastvin neplní jen funkci doplnění nabízených služeb agroturistiky, o čemž svědčí také druhé místo v soutěži Zemědělec roku 2005. Farma se již od počátku zaměřila na extenzivní chov ovcí a postupně i na chov masného plemena dobytka. Z luk, které tvoří polovinu rozlohy zemědělské půdy, sklízejí seno. Zemědělská činnost v 3. zóně Chráněné krajinné oblasti je velice ztížena tvrdými horskými podmínkami, především vysokou nadmořskou výškou (650 m. n. m.) a nepříznivými povětrnostními podmínkami. „Jsme v mrazové kotlině, klima je tak hrozné, že se zde nevyplatí nic pěstovat. Bylo by to ztrátové. Ovce se začnou pást až v květnu, protože do dubna tu leží sníh, v srpnu jsou první mrazíky a v říjnu sněží. Také proto jsme později začali nabízet ubytování,“ uvedla paní Konopková.

Hosté mohou využít 2 pokoje a kuchyň v rodinném domku nebo malý kemp na louce za domem. Jelikož hospodářka preferuje prodej ovcí ze dvora oproti jejich posílání na jatka, je možné si koupit popř. i nechat zabít jehně, které vyrostlo přímo na zdejší farmě.

Kromě ubytování a hospodářství ocení hosté také prostředí obce Podlesí. Krajina jako ze starých obrazů či fotografií: úzké údolí sevřené lesy, na pastvinách stáda krav a ovcí. Jen postupující zarůstání některých nevyužívaných pozemků a neúplná zástavba připomínají, že se jedná o území bývalých Sudet, které prošlo v posledních téměř sedmdesáti letech mnoha zkouškami a změnami. I přesto, nebo možná právě proto má tato krajina svým návštěvníkům co nabídnout, jak podotýká také paní Konopková: „Hosté, především ti zahraniční, oceňují na zdejší krajině to, že je málo obydlená, málo kulturní a také málo zdevastovaná.“

Co stálo za tím, že se tito lidé rozhodli služby agroturistiky nabízet? V případě Kielarových šlo o pokračování v oboru, v němž již předtím pracovali, v případě Konopkových o rozšíření činnosti. Dalším důvodem byl fakt, že možností získat práci je zde, podobně jako v jiných podhorských a horských oblastech, poskrovnu. V souvislosti s ekologickým zemědělstvím hrál také důležitou roli přírodě blízký životní styl obou rodin.

Nejčastějšími návštěvníky Kielarových a Konopkových jsou Holanďané. Přijíždějí také turisté z Belgie, Německa a jiných států. Osvědčila se spolupráce s holandskou a pražskou cestovní kanceláří. V poslední době stále více jezdí i čeští turisté, především rodiny s menšími dětmi. Výjimkou nejsou ani páry či skupinky mladých lidí. U českých turistů jde o trend častějšího trávení dovolené ve své vlasti než v minulých letech. Roli hraje jistě také menší vzdálenost a cena ubytování v porovnání s dovolenou v zahraničí.

Oproti masové turistice je velký rozdíl také v tom, že se nižší hosté vrací podruhé, potřetí, i pošesté. Důvodem jejich návratů jsou především silná vazba k místu, dokonalejší seznámení se s prostředím, s poskytovateli ubytování, nezřídka také s jejich rodinami, i rozdílná motivace v hledání prožitků, které se týkají vnímání přírodních krás, hledání paměti krajiny nebo navazování mezilidských kontaktů.

Na rostoucí oblibě tohoto způsobu trávení prázdnin a dovolených má podíl také stále větší podpora agroturistiky jež přichází z evropské unie, z regionů, propagace na internetových stránkách obcí, krajů a sdružení, která „prázdniny na venkově“ nabízejí.

Na první pohled by to nikdo o Moravskoslezském kraji netvrdil. Po několika letech mapování starých a krajových odrůd ovoce na Opavsku, Krnovsku, Osoblažsku, Bruntálsku a Rýmařovsku se nám pomalu otevírají nové pohledy. Pravda, nejsme typicky produkční kraj jako Litoměřicko nebo mnohé oblasti jižní Moravy, ale rozhodně se zde ovoci daří a ovocnářství má mezi Lysou horou a Pradědem bohatou tradici.

Více se dozvíte na postupně budovaných ovocných stránkách www.ovocne-stezky.cz